|
|
Deformation and petrological record of polyphase quartzo-feldspathic rocks in Erzgebirge, Bohemian Massif
Kryl, Jakub ; Lexa, Ondrej (vedoucí práce) ; Závada, Prokop (oponent) ; Hasalová, Pavlína (oponent)
Centrální část Krušných hor, která je tvořena metagranitoidy a metasedimenty Proterozoika a staršího Paleozoika, se v rámci Českého masivu nachází v jednotce Saxothuringika. Tato oblast je formována tektonickým sledem několika UHP-HP a HT jednotek, které byly vyzdviženy během procesů Variské orogeneze. Na tomto území byla provedena studie deformačních mirkostruktur s cílem identifikovat a posoudit rozdílné jednotky, jejich hranice a vzájemnou strukturní pozici vztaženou k jejich vývoji v subdukční zóně. V oblasti bylo popsáno pět rozdílných deformačních mikrostruktur a byly odhaleny deformační přetisky v 1) hrubozrnných mikrostrukturách vztažených k paraautochtonní jednotce Kateřinské klenby a 2) v jemnozrnných mikrostrukturách v allochtonní HP-HT Gneiss Eclogite Unit I. Provedená konvenční termobarometrie jednotlivých deformačních přetisků naznačuje kontinuální deformaci během exhumace podél dvou kontrastních teplotně-tlakových drah. V jednotce parautochtonu dominuje teplejší P-T dráha, která naznačuje exhumaci z ~13.5 kbar a ~820 ◦C do ~3 kbar a ~500 ◦C. Naproti tomu studenější průběh v jednoce allochtonu naznačuje exhumaci z podmínek ~16 kbar a ~740 ◦C do podmínek ~3 kbar and ~400 ◦C. Mikrostruktury zachycující deformační přetisk jsou spojovány s vertikálním zkrácením spojeným s procesy...
|
|
|
Pozice saského granulitu v rámci evropských variscid
Ramešová, Olga ; Jeřábek, Petr (vedoucí práce) ; Racek, Martin (oponent)
Saský granulitový masiv, typová granulitová lokalita, se nachází v severozápadní části Českého masivu. Vytváří antiformu dómového charakteru, vystupující na povrch z pod sasko-durynských paleozoických jednotek. Je tvořen vysokotlakými felsickými a mafickými granulity v jádře, které jsou obklopeny tektonickým obalem (tzv. břidlicovým pláštěm), tvořeným nízce-stupňovými svrchně-korovými horninami. Masiv je prostoupen několika tělesy granitů. Jádro a plášť jsou odděleny střižnou zónou o mocnosti cca 2km. Geochronologické datování udáva stáří vystavení komplexu okolo 340 Ma. V celém komplexu je systém foliací a lineaci. Masiv byl během hluboce pohřben, extrémně zahříván a posléze exhumován za vysokých rychlostí během postkolizní extenzní fáze variské orogeneze.
|
|
| |
|
|
Strukturní vývoj, magnetická stavba a mechanismus exhumace podolského komplexu
Burjak, Miroslav ; Žák, Jiří (vedoucí práce) ; Franěk, Jan (oponent)
V této diplomové práci jsou prezentovány výsledky detailní terénní analýzy podolského komplexu na J a JV od středočeského plutonického komplexu v centrální části Českého masívu. Jedná se o profil Vltavy od Podolí k Týnu nad Vltavou. Bylo proměřeno více než 160 výchozů, vzorky na AMS byly odebrány z 25 různých lokalit a vzorky pro studium mikrostruktur z 12 lokalit. Celkem bylo změřeno 290 válečků na AMS. Studiem mikrostruktur byly v leukokratních migmatitech zjištěny granáty, které by mohly být pozůstatkem relativně nejstarší fáze vysokotlaké metamorfózy. V biotitických migmatitech pestré jednotky je patrná retrogrese, která je zaznamenána sillimanitem a poté chloritem. Hlavní tektonometamorfní událostí podolského komplexu je extenzivní migmatitizace pravděpodobně spjatá s dekompresí a s tvorbou ploché stavby. Výsledky měření anizotropie magnetické susceptibility se shodují s terénními měřeními. Póly ploch foliací v obou případech ukazují hlavní směr SSZ-JJV. Makroskopicky nezřetelné lineace jsou dobře zdokumentovány metodou AMS a jejich směry se téměř shodují se směry lineací z granodioritu červenského typu, který se nachází ve strukturním nadloží podolského komplexu. Tato diplomová práce tedy dokládá výrazné deformační propojení mezi svrchní křehkou a střední silně anatektickou kůrou ve východní části...
|
|
|
Evolution of the Bohemian Massif: Insights from numerical modeling
Maierová, Petra ; Čadek, Ondřej (vedoucí práce) ; Babuška, Vladislav (oponent) ; Bina, Craig R. (oponent)
Český masiv byl konsolidován v důsledku kolize několika kontinentálních mikrodesek v průběhu Variského vrásnění (~400-300 Ma). Centrální část Českého masivu, Moldanubikum, obsahuje významné množství felsických vysoce metamorfovaných hornin. V této práci představujeme numerický model kontinentální kolize, která vedla k výstupu těchto hornin. Důležitým předpokladem modelu je felsické složení spodní kůry jednoho z kolidujících kontinentálních bloků, a z toho vyplývající její nízká hustota a viskozita a vysoký obsah radioaktivních prvků způsobujících zahřívání materiálu. Zkoumali jsme vliv koncentrace tepelných zdrojů, rychlosti kolize a povrchové eroze na deformaci kůry a na tlakově-teplotní podmínky ve spodněkorovém materiálu. Při časovém vývoji dochází v modelu ke ztluštění kůry, růstu náhorní plošiny a sedimentaci v předpolní pánvi. Pokud je spodní kůra dostatečně změkčená v důsledku radioaktivního zahřívání, je ztluštění kůry doprovázeno gravitačně indukovaným výstupem spodněkorových hornin a následně subhorizontálním tečením ve střední kůře. Naproti tomu v chladnějších a rychlejších modelech je hlavním mechanismem ztluštění kůry vrásnění. Tyto dva typy chování vystihují pozorované rozdíly mezi felsickými vysoce metamorfovanými horninami v moldanubické a v sudetské části Českého masivu.
|
|
|
Strukturní vývoj, magnetická stavba a mechanismus exhumace podolského komplexu
Burjak, Miroslav ; Žák, Jiří (vedoucí práce) ; Franěk, Jan (oponent)
V této diplomové práci jsou prezentovány výsledky detailní terénní analýzy podolského komplexu na J a JV od středočeského plutonického komplexu v centrální části Českého masívu. Jedná se o profil Vltavy od Podolí k Týnu nad Vltavou. Bylo proměřeno více než 160 výchozů, vzorky na AMS byly odebrány z 25 různých lokalit a vzorky pro studium mikrostruktur z 12 lokalit. Celkem bylo změřeno 290 válečků na AMS. Studiem mikrostruktur byly v leukokratních migmatitech zjištěny granáty, které by mohly být pozůstatkem relativně nejstarší fáze vysokotlaké metamorfózy. V biotitických migmatitech pestré jednotky je patrná retrogrese, která je zaznamenána sillimanitem a poté chloritem. Hlavní tektonometamorfní událostí podolského komplexu je extenzivní migmatitizace pravděpodobně spjatá s dekompresí a s tvorbou ploché stavby. Výsledky měření anizotropie magnetické susceptibility se shodují s terénními měřeními. Póly ploch foliací v obou případech ukazují hlavní směr SSZ-JJV. Makroskopicky nezřetelné lineace jsou dobře zdokumentovány metodou AMS a jejich směry se téměř shodují se směry lineací z granodioritu červenského typu, který se nachází ve strukturním nadloží podolského komplexu. Tato diplomová práce tedy dokládá výrazné deformační propojení mezi svrchní křehkou a střední silně anatektickou kůrou ve východní části...
|
|
| |
|
|
Pozice saského granulitu v rámci evropských variscid
Ramešová, Olga ; Jeřábek, Petr (vedoucí práce) ; Racek, Martin (oponent)
Saský granulitový masiv, typová granulitová lokalita, se nachází v severozápadní části Českého masivu. Vytváří antiformu dómového charakteru, vystupující na povrch z pod sasko-durynských paleozoických jednotek. Je tvořen vysokotlakými felsickými a mafickými granulity v jádře, které jsou obklopeny tektonickým obalem (tzv. břidlicovým pláštěm), tvořeným nízce-stupňovými svrchně-korovými horninami. Masiv je prostoupen několika tělesy granitů. Jádro a plášť jsou odděleny střižnou zónou o mocnosti cca 2km. Geochronologické datování udáva stáří vystavení komplexu okolo 340 Ma. V celém komplexu je systém foliací a lineaci. Masiv byl během hluboce pohřben, extrémně zahříván a posléze exhumován za vysokých rychlostí během postkolizní extenzní fáze variské orogeneze.
|
|
|
Exhumace střednokorových hornin mechanismem křehce-duktilního odstřešení na příkladu veporského krystalinika v Západních Karpatech
Bukovská, Zita ; Jeřábek, Petr (vedoucí práce) ; Milovský, Rastislav (oponent)
Studiem strukturního a metamorfního záznamu ve východní části kontaktní zóny veporské a gemerské jednotky v Centrálních Západních Karpatech byl interpretován záznam zanoření a exhumace veporské jednotky v rámci vývoje alpinského orogenního systému. Studovaná oblast je tvořena horninami veporského fundamentu a obalovými horninami veporské a gemerské jednotky. V oblasti byly identifikovány tři strukturní stavby, které jsou korelovány s v oblasti dosud popisovanými deformačními fázemi. Na základě studia metamorfních minerálů byly odhaleny výše metamorfované horniny s dvougeneračním granátem v rámci níže metamorfovaných obalových metapelitů kontaktní zóny. Použitím termometrie granát - biotit byly pro tyto horniny odhadnuty metamorfní podmínky na 550-580řC. Okolní obalové horniny mají z metamorfních minerálů zastoupen pouze muskovit, případně chlorit V rámci strukturních staveb byly zdokumentovány tři generace světlých slíd. Nejstarší původně magmatické muskovity (Ms1), mladší fengity (Phg) zastoupené ve stavbě S1 a nejmladší muskovity (Ms2) zastoupené ve stavbě S2. Na základě studia křemenných mikrostruktur byly odlišeny mikrostruktury agregátů a z nich vycházejících pásků, a to především v deformovaných granitoidech, někdy také v obalových kvarcitech. Mikrostruktury agregátů, vyjadřující stavbu S1,...
|
host ::
RSS.